Mar 14 | CzeCSP | STEP | Byly dva dny před ⌈Hodem beránka⌉ a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.

Mark 14

Rozhodnutí vůdců Ježíše zabít

1 Byly ^{▼▼//Mt 26,2—16} dva dny před ⌈Hodem beránka⌉ ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)} a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, ^{▼▼v. 11.55; 11,18; 12,12; srv. 1S 20,1} jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili. 2 Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“

Ježíš v Betanii pomazán k pohřbu

Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, ^{▼▼Mt 9,10p} vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého ^{▼▼srv. 1Tm 2,9; 1Pt 3,4} nardového ^{▼▼Pís 1,12p} oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu. 4 Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje? 5 Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů ^{▼▼Mt 26,7p} a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni. 6 Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na ^{▼▼ř.: ve mně} mně dobrý skutek. 7 Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále. 8 Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu. 9 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě ^{▼▼Mt 28,19n} bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

Juda nabízí zradu

A Juda Iškariotský, ^{▼▼J 6,71} jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal. ^{▼▼Mt 26,16p} 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

Příprava velikonoční večeře

Prvního ^{▼▼//Mt 26,17—30} dne nekvašených chlebů, když obětovali ^{▼▼n.: zabíjeli} ⌈velikonočního beránka⌉, ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)} mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉? ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)}“ 13 I poslal dva ze svých učedníků ^{▼▼[Petra a Jana (L 22,8)]} a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. ^{▼▼[snadno rozpoznatelný, protože toto obvykle dělaly pouze ženy]} Jděte za ním 14 a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: 'Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl ⌈velikonočního beránka⌉? ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)}' 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, ^{▼▼L 22,12†; Sk 1,13v; 20,8v} již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“ 16 Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili ⌈velikonočního beránka⌉. ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)} 17 Když nastal večer, přišel s Dvanácti. 18 A když byli u stolu ^{▼▼Mt 9,10p} a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ^{▼▼Mt 26,16p} ten, který jí se mnou.“ 19 Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“ 20 On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse. 21 Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, ^▼▼Iz 53 běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. ⌈Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl⌉ ^{▼▼Mt 26,24p} nenarodil.“

Ustanovení Památky

A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte, ^{▼▼var.: [+ jezte,]} toto je mé tělo.“ 23 Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni. 24 A řekl jim: „Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé. ^{▼▼var.: [+ na odpuštění hříchů]} 25 Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“ 26 A zazpívali chvalozpěv ^{▼▼Mt 26,30p} a vyšli na Olivovou horu. ^▼▼11,1

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

A Ježíš jim řekl: „Všichni [ode mne této noci] odpadnete, ^▼▼4,17 neboť je napsáno: 'Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.' ^{▼▼Za 13,7} 28 Ale po svém vzkříšení ^{▼▼Mt 16,21p} vás předejdu do Galileje.“ 29 Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli, ^▼▼4,17 já však ne!“ 30 A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá, ^{▼▼Mt 26,34p} právě ty mne třikrát zapřeš.“ 31 On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

V Getsemane

I ^{▼▼//Mt 26,36—46; L 22,40—46} přicházejí k místu jménem Getsemane. ^{▼▼Mt 26,36p} Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat. 34 Říká jim: „Má duše je smutná ^{▼▼//Ž 42,6} až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35 Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je–li to možné, tato hodina minula. 36 Říkal: „Abba, ^{▼▼Ř 8,15} Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“ 37 A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone, ^▼▼1,16 spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít? 38 Bděte ^{▼▼13,35.37; 1Pt 5,8} a modlete se, abyste nevešli ^{▼▼var.: nepřišli} do pokušení. ^{▼▼L 22,40} Duch je sice ochotný, ^{▼▼Ž 51,14p} ale tělo slabé.“ 39 A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu. ^{▼▼Mt 26,44p} 40 A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka ^{▼▼ř.: oči} a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstávejte, pojďme! Hle, ⌈přiblížil se ten, který mne zrazuje.⌉ ^{▼▼n.: můj zrádce je nablízku. (Srv. Mt 26,16)}“

Zatčení

A ^{▼▼//Mt 26,47—56} hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi. 44 Ten, který ho zrazoval, ⌈měl s nimi domluvené znamení⌉: ^{▼▼ř.: jim byl dal zn. řka} „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně ^{▼▼tj. pod stráží; srv. Sk 16,23} odveďte!“ 45 Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ ^▼▼9,5p A vroucně ho políbil. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. 48 Ježíš jim na to ^{▼▼ř.: odpovídaje; viz Mt 3,15p} řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. ^{▼▼n.: ? (otázka)} 49 Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale ⌈musí se naplnit⌉ ^{▼▼ř.: aby se naplnila} Písma. ^{▼▼n.: Nechť se naplní Písma!}“ 50 A všichni ho opustili a utekli.

51 Šel s ním nějaký ^{▼▼var.: [jeden / jistý]; Podle tradice byl oním mladíkem sám autor Markova evangelia.} mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný ^{▼▼[obv. vnější oděv byl vlněný; lněný naznačuje, že byl z bohaté rodiny]} šat, i zmocnili se ho. 52 On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.

Ježíš před veleradou

Ježíše ^{▼▼//Mt 26,57—68} odvedli k veleknězi ^{▼▼[tj. Kaifáši (Mt 26,3p)]} a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. 54 Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně. ^{▼▼ř.: u světla} 55 Velekněží a celá velerada ^{▼▼Mt 26,59 5,22p} hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali. 56 Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná. 57 Někteří povstali a křivě proti němu svědčili: 58 „My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“ ^{▼▼15,29; J 2,19} 59 A ani tak jejich svědectví nebylo shodné. 60 I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“ 61 On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš, ^{▼▼Mt 2,4p} Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci ^{▼▼[v 1 st. obvyklý poukaz na Boha, užívaný z úcty k Božímu jménu (stejně jako předchozí „Požehnaného“)]; 16,20; //Ž 110,1} a přicházejícího s ^{▼▼v Mt 26,64: na …} nebeskými oblaky. ^{▼▼//Da 7,13}“ 63 Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden ^{▼▼n.: propadlý} smrti. 65 A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali ^{▼▼var.: vzali s} ranami.

Petr Ježíše třikrát zapírá

A ^{▼▼//Mt 26,69—75} zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek. 67 Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“ 68 On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal]. 69 A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: „Tento je z nich.“ 70 On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“ ^{▼▼Mt 26,73p} 71 On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“ 72 A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal. ^{▼▼Mt 26,34p} Tu si Petr rozpomněl ^▼▼11,21 na výrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a ⌈začal plakat⌉. ^{▼▼n.: pomysliv na to plakal / zavzlykav plakal / vyběhnuv ven plakal; (Sl. spojení nejistého významu.)}